Napsali jste nám - příběh uživatelky Aleny

První schůzka byla taková seznámovací. Jsme spolu. Je to ale krátká doba, tak nám držte palce, ať nám to vydrží. Moc si to oba přejeme.

Ta, s kterou jsem se osobně sešel a přeskočily jiskry tajemné, ale i intelektuální, dokonce vize, jak dál, velmi podobné, žije skoro 300km ode mne. Přesto vidíme řešení a cestu.

Povídali jsme si a stále bylo o čem. Pozval mě na kafe a na sushi a šli jsme se projít. Začalo se stmívat a byla romantika tak využil situace a dal mi pusu. Jedno z nejkrásnějších rande co jsem měla. A tímto chci poděkovat Vám za umožnění seznámení.

Jednou jsem oslovila chlápka, který mne na první pohled zaujal, on mi odpověděl a pak se stalo to, co jsem opravdu nečekala. Začali jsme si psát, po týdnu si vyměnili e-mail a tel číslo. Zhruba po měsíci se setkali a já jsem dnes zamilovaná jako malá holka. Opravdu to jde v každém věku.

Psali jsme ale dál a po několika osobních setkáních jsme oba věděli, že je to "ono". Byli jsme si natolik sympatičtí a  pociťovali jsme takové zvláštní souznění, pocit, že se známe již dlouho. Ostatně to jsme zjišťovali už během našeho psaní, naše dopisy byly čím dál vřelejší a osobnější. Zjistili jsme, že máme podobný náhled na život, podobné zájmy, koníčky a jsme si i povahově podobní. Honzík mě přesvědčil o tom, že vzdálenost mezi lidmi se neměří v kilometrech, ale tím jak moc jsme si blízcí.. A že náš vztah za to stojí!

Ano, povedlo se. Na moji odpoved odpovedel dotycny, ze nejsem jeho typ. Slusne. A moje odpoved znela, ze nejsem z urazlivych holek. Rozpoutala jsem denni maily a po 3 tydnech jsme se sesli. Maily a SMS zmenily nas zivot. Zahoreli jsme oba. Povedlo se, ze jsme oba nasli, co jsme hledali.