Napsali jste nám - příběh uživatelky Jany
Dobrý den,
v září 2014 jsem se "dala k Vám". Po krátké době mi osud nadělil seznámení s charismatickým chlapíkem. Byla jsem rok a půl bez manžela, který náhle odešel a on byl jen o rok mladší než on a také před půl rokem náhle ovdověl. Jeho manželka byla jen o rok mladší než já. Zní to jako z pohádky. Oba jsme potřebovali popovídání, pochopení, pohlazení, empatii ... i přestože máme velké rodiny, tzv. moje, tvoje děti. Velmi jsme si rozumněli, bylo nám fajn. Protože měl můj partner velkého psa, kterého neměl kdo pohlídat, jezdila jsem téměř každý víkend za ním do malého městečka. Tak plynul čas a my jsme prožívali krásné časy. On Vám poděkoval a napsal, že už našel velmi brzy. Já jsem byla stále u vás, i když neaktivní. Něco mi říkalo, že mám ještě počkat. Devět měsíců jsme prožili společně, zaplatili si zálohu na letní dovolenou. Když už jsem Vám chtěla napsat že mám na prsteníčku zásnubní prstýnek ... Stalo se něco nečekaného. Dostala jsem kopačky. Byla v tom deprese, nedůvěra partnera v sebe samého, stres z profesních zkoušek ...Nebudu Vás zatěžovat proč a jak to bylo. Faktem je, že jsme se po téměř dvouměsíční pauze zase dali dohromady. Partner mi řekl, že pochopil, že jsem pro něj důležitá. Začal jezdit za mnou, občas jsme strávili odpoledne spolu, večer jel za psiskem. Na víkend jsem přijela já za nimi. Bylo nám dobře. Jen jsem cítila, že se něco stalo. Partner dostal nabídku na komplexní vyšetření na soukromé klinice, kterou rodina sponzoruje. A přišla rána a vysvětlení jeho nevysvětlitelného chování vůči mně. Velmi vážné onemocnění mozku. Naposled jsme se viděli v říjnu loňského roku. Nechtěl se se mnou vídat, nechtěl ode mne žádnou pomoc, občas jsem mu zavolala, popovídali jsme si. Měla jsem pochopení, čekala jsem, na Nový rok mi zavolal a pak už ne ...
No a tak když jsem v listopadu viděla, že je zle, zase jsem sedla, proklikala pány v té vaší elitní skupince. Zaujal mne jeden milý, na pohled příjemný pán. Napsala jsem mu nějakou blbinu. Komentář k jeho fotce v kuchyni. Ani jsem nečekala nějakou odezvu, protože je z Moravy a já ze Středních Čech. Odepsal hned, vymyslel, kde se sejdeme. Sešli jsme se, padli si do oka. Jezdí za mnou z té Moravy, zatím vždy za 14 dní. Těšíme se, že spolu pojedeme na lyže, na kolo, předplatila jsem nám abonentky do malého divadla v Sč (v místě prvního setkání) a je nám spolu dobře. Na Velikonoce se podívám na Moravu.
Můžete hádat, vzpomenu si na to, co a jaké to bylo předtím?
Vážení Eliťáci, držte nám palce, abych konečně rozšířila řady těch Vašich šťastně seznámených. Vám držím palce do další práce, ať se daří seznamce i Vám. Jak praví Vrchlický: Za trochu lásky šel bych světa kraj ...
Zdraví Vás Jana
