Napsali jste nám - příběh uživatelky Mirky a Vlastíka
Lásku si chránit jak oko v hlavě
Hned po zveřejnění profilu na Elite mi začalo chodit velké množství vzkazů. V jednom z nich mě v odpovědi na otázku zaujala věta „Lásku si chránit jak oko v hlavě". Vlastíkův profil i první komunikace vypadaly nadějně, jen jsem ho kvůli nekvalitní fotce požádala o zaslání další na mail. Líbil se mi a chtěla jsem mu později odpovědět zároveň s návrhem termínu první schůzky. Bohužel další týdny běžely ve znamení již dříve naplánovaných soukromých i pracovních aktivit mimo domov, a já na svůj úmysl zapomněla.
Po měsíční přestávce jsem při inventuře seznamovací komunikace objevila nezodpovězený mail. Okamžitě jsem poslala omluvu a vysvětlení, které Vlastík s radostí a pochopením přijal. Po první schůzce (procházka do přírody a sladká tečka v cukrárně) následovaly další tři schůzky, které nás pomalu sbližovaly, došlo i na první doteky a polibky, přeskočila první jiskřička.
Pak však došlo k dramatickému posunu. Ten den jsme se domluvili, že mě Vlastík večer vyzvedne na noční akci s ohňostrojem. Krátce před jeho příjezdem jsem ještě chtěla něco porovnat na skříni a stoupla na kolečkovou židli. Ta se otočila kolem své osy a podjela, následoval pád a zřetelný zvuk prasklé kosti na levé ruce. Během několika desítek vteřin jsem stihla vytočit Vlastíkovo číslo a krátce mu sdělit, co se stalo. Mezitím jsem otevřela vchodové dveře, hodila na zem oblečení a doklady, a sesunula se k nim napůl v mdlobách. Vlastík dorazil během pár minut, oblékl mě a odvezl do nemocnice. Byl pozorný a starostlivý ve chvílích bolesti, zábavný ve chvílích úlevy, smáli jsme se i tomu, že ho sestřičky považovali za mého manžela a oslovovali mým příjmením. Na jediném rozumném řešení vzniklé situace jsme se shodli okamžitě a jednoznačně – stavili jsme se v mém bytě pro pár nejnutnějších věcí a Vlastík si mě odvezl do svého domu. Následoval týden intenzivního soužití (dlouhé rozhovory, milování, procházky, vaření, řešení provozních záležitostí, návštěvy přátel a rodiny), během kterého jsme zjistili, že patříme k sobě a že si neumíme život jeden bez druhého představit. Zamilovali jsme se a Vlastík mi nabídl místo ve svém srdci i ve svém domě.
Uvědomili jsme si, že jsme od života dostali nejkrásnější dar – zatím ještě křehké semínko velké lásky, kterému jsme oba odhodláni věnovat veškerou péči, aby vyrostlo v pevný, důvěrný a láskyplný vztah, po jakém jsme oba vždy toužili.
A naše doporučení? Lásku si chránit jak oko v hlavě!
Mirka a Vlastík
