Seznámení paní Marcely

Před dvěma a půl lety náhle zemřel můj přítel. Rok jsem to "rozdýchávala", a když jsem viděla, že se nějak nemůžu vyhrabat z těch vzpomínek a z toho smutku, rozhodla jsem se, i když už mám přes šedesát let, že si podám inzerát a zkusím najít  muže, který by mě měl rád jako ten, co mě opustil.

Začala jsem na Elitedate, hned první schůzka byla slibná, ale nakonec pán usoudil, že těch dvě stě padesát km je pro víkendové návštěvy moc. Pak jsem se přihlásila na různé další seznamky, vždycky na pár týdnů: probíhala písemná komunikace, nějaké schůzky - a nic, vždycky to nějak vyšumělo, "jiskra nepřeskočila".

Po víc než roce jsem se vrátila na Elitedate. Protože jsem měla profil bez fotky, oslovovala jsem vhodné protějšky já.  Nejprve do vzdálenosti 50 km, pak do 100 km. V tomto rozšířeném okruhu se mi ozval Bohumil. Trochu jsme si psali, pak telefonovali. Jak v mailech, tak v telefonu mi byl moc sympatický. Následovala schůzka "na půl cesty" - oba jsme byli nervózní, chtěli jsme se tomu druhému líbit. A kupodivu "jiskra přeskočila". Cítili jsme, že se chceme vidět co nejdřív znovu. Teď máme za sebou vzájemné návštěvy a řešíme, jak co nejvíc být spolu.

Já ještě pracuju, tak spíš plánujeme (dlouhodobé) návštěvy u mě.

V prvních dnech naší známosti se rozjitřila moje lítost ze ztráty mého bývalého přítele, prošla jsem si znovu velkým smutkem, ale ten rychle odezněl. Teď se těším na nový život s mužem, kterého jsem našla díky seznamce Elitedate.

Přeju i dalším ženám, které zůstaly opuštěné, aby našly svůj vhodný protějšek. Elitedate je, dle mého názoru, solidní příležitostí.

Marcela

Titulní fotografie je ilustrační z důvodu zachování soukromí seznámeného páru.