Seznámení Petra a Věry

Náhodné kliknutí

Už jsem byl na seznamce dva měsíce a nic. Ne že bych se s někým nepotkal, ale nebylo to ono. Fotka ,pár informací, pak někdo přijde a když nepřeskočí jiskra, tak je to o ničem. To je prostě chemie a ta se nedá ošidit. Ze začátku, když se člověk zaregistruje, tak to je každý den nějaká zpráva, prostě nový kus. Ale pak pomalu začne zájem slábnout a jste jak rybář ve vyloveném rybníku. Tak jsem dal ze začátku asi pět setkání .Jednou jsem se nelíbil já jí, jednou ona mě. Už mě to přestávalo bavit. Ani mi nikdo neodpovídal na moje zprávy.

Tak jsem jednou také kliknul na jeden profil, jen tak. Vůbec jsem nepočítal ,že se mi ozve. Já z Prahy , ona z Klatov a ještě hezká. Vlastně jsem se i bál aby se neozvala. No a co čert nechtěl. Ozvala. A že má zájem se setkat. Chvíli jsme si psali a bylo mi to velice příjemné, ale tahle virtuální seznámení , to je trochu zavádějící. Člověk si vytvoří nereálný obraz, pak se potkáte a nic. Prostě to chtělo setkání. A do Klatov na kafe se mi opravdu nechtělo, ale měl jsem nějakou práci v Plzni , tak jsem napsal , že tam budu a jestli chce, tak se můžeme potkat. A zase jsem si říkal ,snad to nevyjde, je sympatická, ale Klatovy. I když jsem již v důchodu, tak stále pracuji. Jsem  na volné noze a moje práce, je krásná práce a když je, tak proč sedět doma. Ona odepsala, že si to zařídila a bude tam. Tak že si dáme oběd. No říkal jsem si dáme oběd a pak se omluvím, že je to moc daleko. Klatovy prostě ne. Do Plzně jsem dojel s předstihem, ale parkování mi zabralo trochu času, pak ještě cesta na místo setkání a nerad chodím pozdě. A skoro už jsem šel, tedy běžel, pozdě.A s mobil a navigací v ruce, protože jsem nevěděl přesně kde to je. Už dlouho jsem tak pěkně nezakopnul ,protože jsem koukal do mobilu a ne na cestu. Koleno špinavé, bunda špinavá, naražené zápěstí a odřená ruka. Crčela ze mě krev, ještě jsem si to po cestě utíral, ale moc to nešlo. To mě ještě utvrdilo, že to bude jen takové konvenční setkání a dost. Doběhl jsem na místo setkání, ruku od krve, špinavý a hledám tu pro kterou jsem se málem přerazil. Trochu mě to i štvalo, že tady v 66 takhle blbnu.

Byl jsem pevně rozhodnutý. Oběd, rozloučit a konec. Ale jen do té doby, kdy se za jedním autem objevila hlava s úsměvem. A já ,který jsem si říkal 15 vteřin a vím jestli jo nebo ne, jsem během vteřiny věděl, že Klatovy jsou neuvěřitelně blízko. Přišla ke mně s nataženou rukou,já jsem Věra. Já jsem jen ucuknul rukou, se slovy ,já jsem upadnul. Dobrý den, Petr. A ukazuji odřenou ruku. Když mě ošetřila, tak jsme šli chvíli na procházku a já měl pocit, že se známe odjakživa a že se vznáším.Pro tuhle bych se přerazil i dvakrát.Teď jsme spolu měsíc a je to úžasné, někdy mám pocit, že se mi to zdá. Vždycky jsem si říkal, pokud to nezajiskří, tak je to o ničem. Ale takový výboj jsem opravdu nečekal. Věra mi pak řekla, že u ní to bylo také takové. Tak snad nám to vydrží. Zatím to jiskří stále.

Petr

Titulní fotografie je ilustrační z důvodu zachování soukromí seznámeného páru.