Lež v partnerském vztahu

„Kdo lže, ten krade a do pekla se hrabe“. Zajisté toto pořekadlo z dětství dobře znáte.  Ale teď ruku na nos. Jak jste na tom se lhaním v dospělosti vy? Používáte při komunikaci se svým partnerem klasické (zlé) lži nebo volíte raději lži milosrdné?

Klasické lži vs. milosrdné lži

Pokud tvrdíte, že nikdy nelžete, pak vám nevěříme. Lže totiž úplně každý. Někdo více, jiný méně. Někdo používá v životě klasické lži, které dokáží dotyčnému v případě zjištění, jak se celá věc má, spíše ublížit. Tyto lži bychom raději používat vůbec neměli.

Jiní používají tzv. bílé lži. Ty považujeme spíše za lži milosrdné. Proč? Protože je používáme z čistě sobeckých důvodů. Usnadňují nám život. Pomáhají nám stmelovat partnerské nebo kamarádské vztahy. V některých případech se také vyslovují mnohem lépe, než pravda a proto po nich čas od času sáhneme.

Jak taková milosrdná lež vypadá?

V podstatě je to cokoliv, co vyslovíte proti svému přesvědčení, s cílem udělat tomu druhému radost. Tak například. Partnerka si koupí nové šaty, které se vám ani trochu nelíbí. Vidíte, jakou z nich má obrovskou radost. Když se vás zeptá, jak jí to v těch šatech sluší, nezbývá vám nic jiného, než říci, že moc. Kdybyste tak neučinili, měla by vaše láska po radosti a možná by pak došlo k partnerské hádce na téma, proč tedy spolu jste, když se vám nelíbí. Stejné je to v případě, kdy se žena partnera opakovaně zeptá, zda není tlustá. Pro klid vaší i její duše řekněte raději, že není, i když si myslíte pravý opak. Milosrdné lži totiž bývají někdy ku prospěchu a klidu obou stran.

Říkáte si, že by to takto fungovat nemělo?

Že je lepší říci pravdu? Jenže ne vždy tomu tak je. Lidé, kteří vždy říkají, co si myslí, většinou kolem sebe nemají moc přátel. Ostatní je považují za zlé a bezcitné osoby. Málokdo totiž unese pravdu takovou, jaká je. Zatímco osoby, které sem tam tu milosrdnou lež použijí, protože jim v danou chvíli přijde těžké říci pravý opak, jsou považováni za přátelské a ohleduplné osoby.  Za to jsou většinou ve vztazích nebo v kolektivu velmi oblíbení.

Milosrdné lži nám v podstatě zjednodušují život.

Když totiž řekneme, co chce dotyčný slyšet, nemusíme pak sáhodlouze vysvětlovat, proč jsme řekli opak, vyhýbáme se tak konfliktům a zbytečnému stresu, který by pramenil ze vzniklé hádky. Milosrdnou lží také maskujeme chyby, které jsme udělali, chráníme si své vlastní soukromí nebo se jednoduše děláme lepšími, než jakými ve skutečnosti jsme.

Stále si myslíte, že tzv. bílé lži nepoužíváte?

Pak se podívejte na ty nejčastěji používané a uvidíte, zda se v nich určitě najdete:  „Promiň, dneska nemohu přijít, není mi dobře“ (nikam se mi s tebou nechce), „Nemohla jsem ti zavolat, mám problémy s telefonem“ (neměla jsem chuť s tebou mluvit), „Tvůj mail mi nedošel, nenašla jsem ho v přijaté poště ani ve spamu“ (nechtěla jsem to řešit),  „Přišla jsem domů  někdy po půlnoci“ (začalo už dávno svítat), „Promiň, nemám hlad“ (vaříš příšerně), „Dneska ne, bolí mě hlava“ (nemám chuť se milovat) ….

Lžeme tedy nejen proto, abychom si usnadnili život, ale také proto, abychom neublížili někomu jinému. Zároveň se snažíme plnit vysněnou představu o nás samotných. Toužíme po tom, být lepšími, než ve skutečnosti jsme. Chceme tak oklamat nejen sebe, ale i druhé.
Lžeme například i při sepisování inzerátu na seznamku. Sem tam si nějakou špatnou vlastnost odmyslíme a nějakou dobrou přidáme. Lžeme i na první schůzce, pokud chceme na partnera zapůsobit. Lžeme i při vytváření životopisu. Děláme se šikovnějšími a zkušenějšími, než ve skutečnosti jsme, jen abychom tu práci dostali. Tyto malé lži ale nejsou zlé. Nemají za cíl někomu ublížit, nýbrž pomoci, vám samým k dosažení stanoveného cíle.

Ženy lžou nejčastěji o svém věku, váze, velikosti oblečení, ale i o tom, kolik stál ten který módní kousek, který si právě koupily. Muži lžou naopak nejčastěji o výši svého výdělku nebo o tom, kolik partnerek v životě měli. Muži si většinou nějakou partnerku přidají, zatímco ženy v tomto směru partnery spíše ubírají.

Čas od času lžeme i svým dětem. Začínáme tím, že je nosí čáp nebo vrána, lžeme jim i o tom, že dárky nosí Ježíšek, vyhrožujeme, že když budou zlobit, vezme je čert do pekla, nebo si pro ně přijde Klekánice, pokud nepůjdou okamžitě domů. Proč to děláme? Protože nám přijdou ještě moc malé na to, aby věděli, jak se věci skutečně mají, protože je přeci krásné, když děti věří na Ježíška a těšíte se společně na to, až vám nějaké dárky pod stromeček nadělí. Stejně tak lžete i v případě, když vám přinese vaše děcko svůj první obrázek a na něm bude jen jakási čmáranice. Nikdy svému dítěti neřeknete, že je to mazanice, nýbrž ho pochválíte za to, že se mu obrázek opravdu povedl a budete mít radost, že to samo dokázalo.

Milosrdné lži jsou tedy součástí našich, partnerských, kamarádských, rodinných i dalších životů. Používáme je dnes a denně při komunikaci s kýmkoliv. Nebojte se je tedy čas od času použít, pokud je vyslovíte s úmyslem někomu prospět. Jiný typ lhaní by se raději ve vašich životech objevovat neměl.

A jak jste na tom se lhaním vy?