Co nikdy nedělat po rozchodu?
Rozchod je jistě bolestivá záležitost. Jste zklamaní, smutní a možná i naštvaní. Vztah, do kterého jste investovali tolik času a prostředků, najednou skončil. Pocit konce přepadne mnoho lidí. Rozchod se dá ale zvládnout i elegantně a s minimálními ztrátami. Stejně tak se ale dá i naprosto prohrát. Čemu byste se tedy měli při rozchodu i po něm za každou cenu vyhnout?
Hysterický pláč
Plakat určitě můžete. Slzy jsou v pořádku. Rozchod je rozchod a je zcela pochopitelné cítít smutek. Jestliže ale začnete lkát, hroutit se a nejlépe ještě žadonit toho druhého, aby vás neopouštěl, nebo si něco uděláte, to už je něco jiného. Ponížíte sami sebe a toho druhého jen utvrdíte ve správnosti jeho rozhodnutí rozejít se. Navíc, bez ohledu na to, co tvrdí filmy, pláč většinou není estetická záležitost. Slzy nepotlačujte, vyhněte se ale zbytečným hysterickým scénám či opíjení se na žal.
Vyhrožování násilím
Nezáleží na tom, jestli vyhrožujete sebevraždou, nebo tím, že ublížíte tomu druhému. Je sice možné, že dosáhnete svého, tedy, že zůstanete spolu. Ale jen svým způsobem. Strach o vlastní bezpečí nebo pocit viny nejsou pocity, na kterých lze vybudovat vztah. Pohrůžka násilím je známka slabosti, nikoliv argument pro záchranu vašeho vztahu.
Teror
I když samotný rozchod jste zvládli důstojně, rozhodnete se pomstít? Pomlouvat expartnera u společných známých, posílat mu nenávistné SMS, nebo ho dokonce sledovat? Nakrátko vám to možná pomůže. Ulevíte si. Z dlouhodobého hlediska si ale zaděláváte na skutečný problém. I když jste zranění, nedává vám to žádné právo bývalou polovičku terorizovat. Díky tomu vás také dost pravděpodobně začne nenávidět. A sami sebe odsoudíte k bolesti, kterou vám rozchod způsobil.
Nová láska nebo náhradník?
Jakmile zajdete za roh, začnete shánět náhradu? Vykládáte po známých, že jste to vlastně byli VY, kdo se rozešel? Podobný případ jako u teroru. Ublížíte hlavně sami sobě. Váš bývalý partner nad vaším chováním nanejvýše tak protočí oči. Vy se ale užírat smutkem, vztekem a nenávistí nepřestanete. V náhradě spásu nenajdete. Ublížíte jak „náhradníkovi“, tak sobě.