Syndrom opuštěného hnízda aneb co dělat, když děti opustí domov

Střežili jste své děti od narození jako oko v hlavě?  Starali jste se o ně ve chvílích, kdy to nejvíce potřebovaly? Přebalovali jste je, vodili do školky, pomáhali jim s učením a psaním úkolů, řešili s nimi každý jejich problém a najednou nastal ten okamžik, kterého jste se celá léta obávali?  Ano, je to tady! Vaše děti už nejsou malými dětmi, nýbrž dospělými osobami, které touží po svém vlastním životě s partnerem nebo rodinou.  Jak se poprat s tichem a prázdným bydlením, které po vašich dětech doma zbyde?

Jak se vyrovnat s tím, že najednou nemáte o koho pečovat? Jak naložit s veškerým volným časem, kterého máte nyní až přespříliš? Jak se vypořádat s depresemi, kterými často rodiče po odchodu dětí z domova trpí?  Co dělat, když jste najednou zůstali jen s vaším manželem (manželkou)?

Odchod dětí z domova je jednou z nejtěžších životních zkoušek

Odchod dětí z domova velmi důkladně prověří váš partnerský vztah. Najednou máte dostatek času nejen na své koníčky, ale na i na sebe samé. Otázkou je, jak si s touto skutečností dokážete poradit. Zda ji využijete ve svůj prospěch a budete si této pomyslné „svobody“ užívat nebo zda vás tato skutečnost od sebe rozdělí, jelikož zjistíte, že spolu žít nedokážete a že váš vztah v podstatě fungoval jen kvůli dětem. V tomto období se totiž lidé podle statistik poměrně často rozvádějí.

S odchodem dětí z domova se vyrovnávají rodiče různě

Jsou páry, které se na tento okamžik těší. Ví, že až splní své rodičovské povinnosti, přijde konečně okamžik, kdy si začnou života užívat naplno. Budou mít čas jen sami pro sebe, čas na své vlastní koníčky, na kulturu, cestování, zahradničení a časem třeba i na vnoučata.

Jenže ne všichni se dokáží s touto životní situací takto lehce vypořádat. Ne každý si dokáže nabyté svobody užívat. Část manželských párů se uzavře do sebe. Sice spolu i nadále bydlí, avšak každý si začíná žít svůj vlastní život, nikoliv život společný.

Ženy začnou velmi brzo pociťovat jakousi prázdnotu rodinného hnízda, mají najednou pocit zbytečnosti, prožívají nespokojenost samy se sebou nebo se svým partnerem. Je jen na nich, zda se budou ve svém žalu i nadále utápět nebo zda tuto volnost po chvíli truchlení využijí ve svůj vlastní prospěch. Většina žen po čase zjistí, že mají konečně čas na věci, které dříve kvůli dětem nestíhaly a najednou se jim otevřel prostor a oči i pro jiné aktivity. Začnou dohánět to, co dříve kvůli rodině nestíhaly. A právě v tom může být někdy problém. Teplo rodinného krbu a komfort, na který byli muži až doposud zvyklí,  je vyměněn za zájmy partnerky a to se jim nemusí příliš líbil.

Jenže obdobná situace se týká i mužů. Ti si připadají po ochodu dětí z domova často velmi zbyteční, jelikož nemají komu radit, komu pomáhat, komu předávat svá životní moudra. Mají potřebu dokázat si, že ještě někdo potřebuje jejich podporu, ochranu a moudrost a často tak končí v náručích mladých milenek. Tzv. druhá míza u mužů tohoto věku je poměrně častá.

Co tedy dělat, aby váš vztah fungoval?

Právě z tohoto důvodů se partnerům doporučuje upřít svou pozornost jiným směrem než je péče o děti a rodinu. Partneři by měli hledět na svět novýma očima, naučit se spolu komunikovat a začít žít společně, nikoliv vedle sebe. Měli by obnovit své dřívější zájmy, měli by se začít více scházet se svými kamarády a přáteli, měli by si být vzájemnou oporou, či vyzkoušet něco, co doposud nepoznali, plnit si tajná přání a začít si užívat peníze, které nyní budou ve společném rodinném rozpočtu zbývat.

Chcete si konečně pořídit nové auto? Udělejte to! Toužíte už léta po dovolené na Kanárech? Zamluvte si letenky! Chcete začít chodit do divadla? Kupte si předplatné. Dělejte prostě to, na co jste dosud neměli čas nebo peníze!

A hlavně nezapomínejte na svého partnera. Udělejte si každý den čas na nějakou společnou aktivitu, najděte si čas na povídání u skleničky vína nebo šálku lahodné kávy. Sedněte si ke společné večeři a proberte, jak jste se celý den měli. Plánujte, co budete dělat o víkendu, kam se pojedete podívat, kam vyrazíte na dovolenou. Prostě si ten život užívejte a hledejte si příležitosti, na které se budete společně těšit.

Neberte odchod dětí z domova jako katastrofu. Neberte to tak, že vás navždy opustily, ale tak, že se konečně osamostatnily a postavily na vlastní nohy. Tím, že odejdou z domova, je neztrácíte. Rodičema zůstáváte i nadále. Věřte, že k vám děti se svými vnoučaty na víkend určitě zavítají a vy se budete moci vžít opět do role starostlivé maminky (babičky), která navaří, co si hosté žádají a tatínka (dědečka), který si bude hrát a kutit s vnoučaty na zahradě.