Láska nebo závislost?

Poznáváte se v následujícím textu? Zamilovala jste se do naprosto úžasného partnera. Do partnera, který se vám už dlouho líbil. Vyšlo to, nyní patří jen vám. Konečně jste spolu a vy jen oplýváte štěstím. Jste do partnera bezmezně zamilovaná a cítíte se skvěle. Jenže postupem času začnete nabývat dojmu, zda je vaše láska opravdu taková, jakou si přejete, aby byla. Zjišťujete totiž, že v tomto vztahu už vám není tak dobře, jako dřív. V čem je tedy problém?

Zjistila jste, že vám partner lže, že si našel někoho na sex, že vás neustále ponižuje či vám jinak psychicky ubližuje? Víte, že se trápíte a že by bylo nejlepší takový vztah opustit? Jenže také víte, že právě tohle vy nedokážete.

Namísto toho, abyste se rozešli, jste ochotna udělat pro partnera vše, co mu na očích vidíte. Stýská se vám po něm, když není s vámi. Žárlíte na něj, když jde s přáteli na pivo, nemůžete bez něj být. Ptáte se sama sebe, zda se jedná ještě o zamilovanost nebo už jde spíše o závislost?  V hlavě se vám honí spousta otázek. Má mě ještě vůbec rád? Jsem pro něj dost dobrá? Co když mě opustí? Zvládnu tu samotu, když spolu nebudeme? Co když mi bude strašně chybět? Potkám ještě někoho, s kým mi bude hezky?

I láska má své hranice

Bezmezná láska a emoční závislost je rizikem každého vztahu. Pokud totiž někoho bezmezně milujete, většinou se na něj upnete a jste schopna udělat cokoliv, aby s vámi byl partner spokojen. Chcete být jedno tělo, jedna duše, mít na vše společné názory, chcete provozovat společné koníčky a mít společné i přátele. Jste ochotna vzdát se všeho svého na úkor toho, abyste byla co nejvíce se svou láskou. Jenže pozor! I láska má své hranice a ty byste neměla překračovat. Nesmíte ztrácet sama sebe na úkor své „zamilovanosti“.

Jak poznat, zda se jedná ještě o zamilovanost nebo už o závislost?

Pokud jste v situaci, kdy svého partnera nekriticky obdivujete, protože on je ten nejlepší, on všechno ví, všechno zná, všemu rozumí, kdy jste ochotna vzdát se kvůli němu všeho, opustit všechny své přátele, kamarády a známé, kdy se přestanete věnovat všem svým koníčkům, kdy souhlasíte se vším, co vám partner říká, kdy přebíráte jeho názory a své vlastní na věc už nemáte nebo kdy trpíte chronickým strachem z toho, že vás partner opustí, je zapotřebí si uvědomit, že už se nejedná o lásku, nýbrž o silnou citovou závislost.  Takové vztahy většinou nikdy dobře nekončí.

Závislost na lásce, stejně jako na alkoholu, drogách či kouření, vyžaduje někdy  pomoc odborníků. Pokud dostane citově závislý člověk „kopačky“, věřte, že to pro něj není lehká situace.  Takový člověk už většinou přišel o všechny své přátele, nemá žádné zájmy ani koníčky, kterými by mohl porozchodovou samotu vyplnit. Takový člověk má jediný cíl. Najít si nového partnera. Pokud se se svou samotou dokáže poprat a najde si nového partnera, situace se bude opět opakovat. Znovu se bude svému partnerovi přizpůsobovat, opět na něj začne žárlit, začne mu vyčítat každou chvilku, kdy spolu nejsou. Začne propadat pocitům viny, když se na něj partner naštve. Neustále bude hledat příčiny toho, co udělal špatně. Je to kolotoč, ze kterého je velmi těžké vystoupit.

Jak z takového vztahu ven?

Pokud si alespoň z části připustíte, že to takhle je, jste na dobré cestě. Sedněte si někdy s papírem a tužkou v ruce a pokuste se sepsat seznam důvodů, proč by pro vás bylo dobré takový vztah opustit. Přemýšlejte o tom, co hezkého vás pak může potkat, na co byste se mohla těšit, jaké zátěže se tímto vztahem zbavíte. Tato fáze je velmi důležitá, jelikož citově závislí lidé si neustále opakují jen to, proč ve vztahu mají zůstat. Málokterý takový člověk totiž najde odvahu k tomu přiznat si svou závislost.

Začněte na sobě pracovat, dělat věci, které jste nikdy nedělala, začněte se věnovat sama sobě, začnete se mít ráda, začněte rozšiřovat okruh svých známých kolem sebe. Jedině tak se můžete od citové závislosti pokusit oprostit. Pokud máte pocit, že to sama nedokážete, vyhledejte pomoc odborníka nebo člověka, který si něco podobného prožil a který už teď žije v normálním rovnocenném vztahu.