Myslí to se mnou vážně?

Potkala jste báječného chlapa, kterého máte opravdu ráda. Má to však jeden háček! Máte pocit, že on k vám necítí to, co vy k němu. Marně si lámete hlavu nad tím, jestli z vaší lásky bude v budoucnu něco víc nebo jestli váš vztah brzo skončí. Kvůli čemu? Vy totiž toužíte po vážném vztahu, zatímco váš partner si jen „hraje“. Pokusme se odhalit, zda jsou vaše pochyby oprávněné.

Každý člověk má své dobré a špatné vlastnosti a ty se buď naučíte respektovat, nebo vám nezbyde nic jiného, než se smířit s tím, že takový člověk není pro vás ideální. Co, ale dělat v případě, že jste se zamilovala a nejste si zcela jista tím, zda váš partner taky? Jste na pochybách, protože se váš partner nechová tak, jak by se u zamilovaných očekávalo? Máte z něj pocit, že se vlastně vůbec nechce usadit, že se za vás stydí nebo, že pro něj nejste ta pravá? Jak se to pozná?

Nechce vás seznámit se svými přáteli ani rodinou

Například tak, že vás nechce brát do společnosti mezi své přátele. On už všechny vaše kamarády osobně zná, už jste ho seznámila i se svou rodinou a čekáte, že teď to samé udělá i on.  Jenže omyl. Vy stále čekáte a on se jen vymlouvá. Při každé příležitosti, kdy se jde se svými přáteli bavit a vy byste chtěla jít s ním, vám opakuje, že to není dobrý nápad, že byste se stejně nebavila, že by se vám jeho kamarádi nelíbili, protože jsou to podivíni, atd.  Stejně tak je to i s rodiči. Když vás má vzít k nim na návštěvu, napadá ho celá řada výmluv, proč to neudělat. Rodiče právě někam museli odjet, návštěva se jim dneska nehodí, musí ji tedy přeložit nebo jsou opět nemocní.  Neustále vám opakuje, že na seznamování s jeho rodinou je vždycky času dost, a že byste se tam nudila. Pocit, že se s vámi nechce nikde ukazovat, ani vás se svými nejbližšími seznámit, není opravdu moc dobré znamení, že to s vámi myslí váš partner vážně.

Ve společnosti se k vám chová odtažitě

A co třeba takováto situace? Stalo se vám někdy, že jste si společně vyrazili do restaurace na večeři, a vše bylo skvělé až do doby, než se u stolu objevila krásná servírka s jídelním lístkem? Podvědomě víte, že kdybyste zůstali společně doma, prožili byste určitě krásný večer. Jenže ve společnosti je všechno jinak. Ve chvíli, kdy se k vám přiblíží nějaká pěkná žena, už se necítíte jako partnerka svého milovaného, ale spíše jako jeho sestra nebo kolegyně z práce. Pokud jste v situaci, kdy pozorujete, že se od vás váš partner ve společnosti odtahuje, nevezme vás za ani za ruku, ani neobejme či nedá pusu a přitom doma v soukromí tohle běžně dělá, zpozorněte, ani v tomto případě není vše, jak má být.

Nesdílí vaše plány týkající se společné budoucnosti

No a pak je tu zajisté ten zásadní okamžik, kdy se společně bavíte o vaší budoucnosti. Vy si malujete život růžovými barvami, plánujete, jak se budete několikrát v týdnu vídat, vymýšlíte, co všechno společně podniknete, plánujete rodinu, zařizování rodinného domečku a on vaše nadšení nesdílí. Když někam chcete společně jít, tak nemá čas, protože je velmi pracovně vytížen. Nemluví o vás ve formě „my pojedeme“,  „my si pořídíme“, ale „já pojedu“, „já si pořídím“. Když se zmíníte o svatbě, ať už vaší nebo svatbě vaší kamarádky, pravděpodobně na váš čeká odpověď typu, že na manželství je času dost, že na něj ještě není připraven, nebo že se ženit vůbec nehodlá, protože stejně většina manželství pak končí rozvodem. V podstatě i na to, zda si společně pořídíte rodinu, vám odpoví tak, že neví, jestli je vůbec rodinný typ, protože miluje svojí svobodu a nezávislost a nechce se kvůli dětem usazovat a vázat.

Lidé se nemění

I z takovýchto maličkosti si lze velmi jednoduše poskládat skládanku a dovtípit se, že s takovým partnerem asi vážný vztah nejspíš neprožijete. Pokud jste ochotna užívat si ještě života a nevázat se a nezakládat rodinu, může být takový partner pro vás vhodný. Pokud však toužíte po vážném vztahu, měla byste se nad takovým soužitím zamyslet. Čekat, že se jednou váš partner změní, je zbytečné. Lidé se většinou nemění a už vůbec ne, pokud to po nich někdo chce.

Zdroj foto: classroom.synonym.com, www.smh.com.au