Opravdu se protiklady přitahují?

Platí skutečně známé pořekadlo, že protiklady se přitahují nebo je tomu právě naopak? Proč to některým párům skvěle funguje, a někteří partneři si nemohou přijít na jméno? Je to z důvodu, že jsou si podobní jako vejce vejci nebo naopak proto, že jsou zcela odlišní?

Odlišnost partnerů je na začátku vztahu velmi vzrušující

Je pravda, že na začátku každého vztahu, kdy máte nasazené růžové brýle a řešíte jen to, kdy svoji lásku uvidíte, kdy se budete moci zase milovat či kdy spolu někam vyrazíte, neřešíte nic jiného, než vaši fyzickou blízkost. Čas na plánování vaší společné budoucnosti není v této fázi prvotní zamilovanosti na místě. A to je chyba! Proč? Protože až prvotní zamilovanost opadne, mohli byste oba zjistit, že je váš partner naprosto odlišný od toho, za jakého jste ho doposud měli.

Odborníci se shodují na jedné věci. Protiklady se přitahují většinou jen na začátku každého vztahu. Partnery láká vzájemná odlišnost, protichůdnost povah, zájmů, atd. Čím odlišnějšího člověka od vás totiž potkáte, tím více vzrušení s ním zažijete, tím více nových věcí poznáte, tím zajímavější pohled na svět pro vás váš současný život může mít.

U dlouhodobých vztahů je to spíše naopak

Jenže jak je to s dlouhodobým vztahem, v němž uvažujete o společném soužití či plánování budoucnosti? Dokážete si představit život s člověkem, který má naprosto odlišnou povahu od té vaší, dívá se na svět zcela jinýma očima než vy, má jiný názor na založení rodiny a výchovu vašich dětí, či člověka, který s vámi nesdílí jediný společný zájem?

V dlouhodobém vztahu totiž začínáte poznávat svého partnera více do hloubky a tím pádem může začít docházet k určitým problémům. To co vám v prvotní fázi zamilovanosti mohlo přijít vzrušující, vám nyní může začít lézt pěkně na nervy.

Nezoufejte však, nic nemusí být tak horké, jak se zdá. Pokud vykonáváte každý zcela odlišné zaměstnání, v tom problém určitě nebude. Přestože práci svého partnera moc nerozumíte, nevadí. Stačí, když si vyslechnete, jak se v práci měl a co dělal. Více se od vás nejspíše neočekává.
Pokud máte naprosto odlišné záliby, ani to nemusí vašemu vztahu škodit. Pokud je jeden z vás vášnivý sportovec a druhý miluje umění, najděte si něco, co vás dva bude spojovat.  Je jedno, zda to bude společné posezení s vašimi přáteli, procházky přírodou nebo večerní sledování filmů. Hlavní je, aby vás tato společná činnost oba dva bavila. Každý se pak budete moci věnovat svému koníčku a nebudete muset partnera nutit, aby s ním trávil dlouhé hodiny na kole nebo na výstavách.

Co se povahových vlastností týká, v tomto případě to může být dobrá ukázka toho, jak se mohou lidé vzájemně doplňovat. Člověk, který má obrovskou potřebu komunikovat, vedle sebe bude nejspíše potřebovat někoho, kdo bude umět více naslouchat než hovořit. Kdyby měli totiž oba partneři stejnou komunikační potřebu, nejspíše by nastal problém. Stejně tak cholerik se bude mnohem lépe snášet s člověkem, který jeho výbušnost přejde bez poznámek a nebude z ní vyvozovat žádné dramatické závěry. Soužití dvou choleriků by také nebylo příliš příjemné. Některé povahové vlastnosti se mohou velmi dobře doplňovat, jiné naopak.

Horší je to například v případě, kdy se potká člověk spořivý s člověkem marnivým. Pokud by si jeden nechal pro korunu koleno vrtat a druhý naopak vyhazoval peníze oknem a utrácel za vše, co mu pod ruku přišlo, došlo by mezi takovými partnery dříve nebo později k velkému konfliktu.

Pokud mají partneři odlišný názor na výchovu svých dětí, na chod domácnosti nebo například na sex, pak to asi ve vztahu příliš klapat nebude. To jsou totiž zásadní otázky, na kterých vztah stojí.

Co je tedy lepší? Podobnost partnerů nebo jejich naprostá odlišnost?

To je těžká odpověď. Ideální by byl asi nějaký kompromis, tedy ani extrémní podobnost, ani extrémní odlišnost, nýbrž něco mezi.  Protiklady se sice přitahují, ale zároveň si i ubližují a vztahy zcela odlišných partnerů jsou zdrojem větších a častějších konfliktů. Takové vztahy vyžadují i více úsilí na udržení. U partnerů, kteří jsou si více podobní, naopak zase může docházet z dlouhodobého hlediska ke stereotypu a nudě.

V zásadních životních otázkách, povahových vlastnostech a názorech by si měli být partneři podobní, jelikož to je pro společné soužití a dlouhodobě šťastný vztah to nejpodstatnější. To jakým způsobem si budete organizovat váš volný čas, už záleží jen na domluvě vás obou. Vždy je to otázkou kompromisu. Není dobré, když jeden partner neustále ustupuje a druhý si na jeho úkor plní své sny a plány. V takovém případě by se vaše společné cesty asi brzo rozešly.

Ideální je tedy jakási rovnováha mezi odlišností a stejností. Jedině tak nebude vztah pokulhávat, nebude pro partnery vězením ani příliš volným svazkem, v němž byste žili spíše vedle sebe, než společně.