Láska má mnoho podob

Situací, z nichž se může vyvinout láska, existuje mnoho. Pojďme se společně podívat na to, jak může vzniknout mezi dvěma osobami nějaké bližší citové pouto, a přiznejme si, kterou z těchto lásek jste už vy osobně měli možnost prožít.

Láska platonická

Každý z vás se zajisté s platonickou láskou ve svém životě setkal. Jedná se o lásku, při níž dotyčný chová silný citový vztah k nějaké jiné osobě. Danou osobu můžete zbožňovat, uctívat, obdivovat či jinak pozitivně vnímat. Za takovou lásku můžeme považovat například všechny nevinné dětské lásky nebo lásku matky a dítěte. Platonická láska může být stejně jako láska v tom pravém slova smyslu jednostranná nebo oboustranná. Oba zmiňované příklady platonické lásky jsou typické pro platonickou lásku osob, které se navzájem znají. Existuje však i platonická láska osob, které se nikdy v životě neviděli. Jedno však mají všechny typy platonické lásky společné. Jedná se pouze o city, nikdy nekončí tento typ lásky milostným aktem zúčastněných osob.

Láska na první pohled

Dalším typem lásky může být láska na první pohled. Co lze v podstatě za lásku na první pohled považovat? Je vůbec možné, aby se někdo při pohledu na jinou osobu ihned zamiloval nebo se spíše jedná o jakési pominutí mysli či prvotní okouzlení, z něhož se následně láska může vyvinout? V případě mužské lásky na první pohled se ve většině případů vyvine potřeba blíže ženu poznat.  Na muže platí, když je žena krásná, má pěknou postavu, je upravená a vyzařuje z ní určité kouzlo. To, že se jim žena na první pohled líbí, nemusí nutně znamenat, že se do ní musí i zamilovat. Muži se mohou setkávat s takovou ženou opakovaně, ať už za účelem bližšího poznání nebo milostného aktu, přesto se však ani po milování s ní nemusí zamilování dostavit. Ženy jsou většinou ve vztazích poněkud opatrnější, takže si myslíme, že se spíše než o lásku na první pohled jedná v jejich případě o jakési zalíbení či pobláznění citů. Možná je to jen jiskra, která mezi partnery při prvním pohledu přeskočí, s láskou to však má pramálo společného. Láska se však z tohoto prvního vzplanutí může, ale také nemusí vyvinout.  Záleží jen na tom, zda by partneři, kteří si padnou do oka při prvním setkání, měli společné zájmy a představu o budoucnosti.

Klasická láska

Kromě platonické lásky a lásky na první pohled jsme si určitě každý z nás alespoň jednou v životě prožili „klasickou lásku“, tedy takovou lásku, kdy někoho poznáte, začínáte se pomaličku blíže poznávat, trávíte spolu čím dál více času a následně zjistíte, že je vám s dotyčnou osobou dobře, že ji chcete vidět znovu a znovu, že vám chybí, ve chvílích, kdy s vámi není, atd. V takovém případě už o lásce mluvit můžeme. Tento způsob lásky bývá asi nejčastější způsob, jak se do sebe mohou dva lidé zamilovat a jak se mohou co nejdetailněji poznat po všech stránkách, které partnerský vztah oběma přináší.

Láska z rozumu

I s láskou z rozumu se můžete v životě setkat. Většinou se k ní však uchylují lidé, kteří jsou životem zklamáni, prožili nějaký nešťastný partnerský vztah a mají potřebu začít někde jinde. Dalšími adepty na lásku z rozumu jsou osoby, které nemohou svoji vysněnou lásku dlouho najít, kterým tikají biologické hodiny nebo kterým ujíždí poslední vlak, a proto vezmou „za vděk“ někým, o kom si myslí, že by s ním mohli být v životě spokojeni. Většinou u takovéto lásky nezažijete to prvotní vzrušení, které si můžete vychutnat u lásky na první pohled nebo klasické lásky. U lásky z rozumu většinou chybí jiskra a obrovská touha partnerů poznat se blíže po stránce fyzické. A vzhledem k tomu, že se takovéto lásce říká láska z rozumu, je více než jasné, že za vás nerozhoduje srdce nýbrž hlava. Proto většinou zůstanete s člověkem, který je vám sympatický, u kterého vidíte velkou řadu pozitiv, u kterého víte, že je například zapřísáhlý nekuřák a abstinent, že je zodpovědný, chytrý, zabezpečený, atd. Zní to možná dobře a pro většinu vztahů i nadějně, ale věřte, že u tohoto typu lásky bude některému partnerovi dříve nebo později ta jiskra, kterou si každý prožije na počátku zamilovanosti chybět a možná ji bude mít potřebu časem najít u někoho jiného.

Láska z vypočítavosti

U této formy lásky se ani tak o lásku v pravém slova smyslu nejedná. Nejčastějším případem takové lásky je to, že si krásná, mladá žena vezme starého neatraktivního muže, který je velmi dobře finančně zajištěn. Žena většinou nemiluje svého partnera, nýbrž jeho slávu a bohatství. A v takovém případě opravdu o partnerské lásce hovořit nemůžeme.

Láska kamarádská

No a co třeba láska kamarádská? Každý z vás má jistě nějakého kamaráda, s kterými si velmi dobře rozumí, o němž ví téměř vše, zná jeho přání a potřeby, ví co má rád a co naopak nemusí. A právě z takovýchto velmi dobrých přátelství může někdy vzniknout mnohem víc - partnerský vztah. Kdo by totiž mohl být lepším partnerem pro život, než člověk, kterého znáte lépe než své vlastní boty? Otázkou u tohoto typu lásky pak bývá to, zda oba kamarádi přistupují k novému partnerskému vztahu stejně, zda ho chtějí skutečně oba dva nebo zda se jedná o poblouznění a zamilovanost jen jednoho z nich. Za negativum lásky vznikající ze vztahu dvou dobrých přátel můžeme označit třeba to, že svého kamaráda znáte lépe než kdokoliv jiný, a že o něm víte nejen to pozitivní, nýbrž i to, co by vám mohlo v současném partnerském vztahu najednou začít vadit.

Láska založená na fyzické přitažlivosti

Posledním typem lásky, který nás napadá, a který jste možná také prožili,  je láska, která vzniká na základě nějakého erotického dobrodružství, ať už  jednorázového nebo pravidelně se opakujícího. Někdy může tento obrácený postup poznávání partnerů zapříčinit to, že se do sebe bezmezně zamilují. To, že jim to funguje po stránce sexuální už o sobě ví, nyní je však zapotřebí, aby se blíže poznali i po stránce citové, zájmové, atd. A to může být pro většinu lidí velký oříšek. Co když zjistí, že v posteli si skvěle rozumí, zatímco v životě by společnou řeč nikdy nenašli? Bude jejich „láska“ pokračovat i nadále?