Tohle nebude fungovat

Seznámili jste se s úžasným človíčkem. Padli jste si do oka a klape vám to na osobní rovině i v posteli. Tedy, vy si to myslíte. Miláček ale nemá možná ten samý názor. Jak poznáte, že váš vztah nevydrží? Vyhněte se hořkému zklamání a podrobte svůj vztah pozorování. Podle čeho poznáte, že společná budoucnost jsou pouze vzdušné zámky?

Schůzky domlouváte jen po telefonu

Místo, abyste se na dalším rande dohodli hned, dostane se vám odpovědi „Ještě si zavoláme“ nebo „Hele nevím, domluvíme se pak, jo?“ Ať je to, jak chce, prostě čekáte na zavolání. Pokud zavoláte vy, tak vám to nezvedne, nebo hovor rychle odbude s tím, že teď nemá čas. Po prvním rande to není nic divného. Většinou se chcete oba rozmyslet, zda se vám váš nový objev líbí a zda druhé rande opravdu chcete. Platí i klasická „nutnost“ čekat alespoň pár dní a všechny ty rituály, které k tomu patří. Ani po dvou měsících se ale nic nezměnilo a vy pořád čekáte u telefonu, až se uráčí zavolat?

Hádky jsou jen přehlídka urážek

Kritika a konstruktivní kritika mají mezi sebou velký rozdíl. A úplně stejně fungují i hádky. Ty konstruktivní vám pomohou vyřešit problémy, pročistí mezi vámi vzduch a právě po nich může následovat i ten slavný sex na usmířenou. Hádka pro hádku? Křičíte na sebe urážky, vzájemně vytahujete ty nejhorší vlastnosti svého protějšku, zraňujete se. A často jsou na „pravidelném programu“ vašeho chození. Aneb každá třetí schůzka je o ničem, každý druhý konec týdne je u vás nesnesitelné dusno. Konflikty mezi vámi se tímto způsobem jen prohlubují. Další znak je, že i když se o konstruktivní hádku snažíte, váš protějšek jakékoli logické argumenty odmítá.

Neznáte jeho rodiče

Samozřejmě, že na první schůzku nebude tahat maminku, abyste si podali ruce a vy jste mohli být „schváleni“. Po takových třech čtyřech měsících už je ale načase, abyste se s rodinou seznámili, nemyslíte? Nemusí vás zrovna pozvat na rodinnou sešlost, na to je ještě čas. Alespoň mezi dveřmi už byste si ale měli podat ruce, nebo ještě lépe se sejít na hodinku někde v kavárně. Zkrátka, jeho nebo její rodiče o vás musí vědět.

Jednoduché pravidlo – krátkodobé známosti, ty, za které se stydí a ty, se kterými nevidí budoucnost, se k rodičům nevodí. Pokud vás i po půlroce vztahu odmítají vzájemně seznámit, nemá vztah perspektivu.

„Měl / měla by ses změnit“

Ano, tohle nikdy skutečně neřekli. Jenže co všechno to „Nedupej tolik“, „Tohle neříkej“, „Takhle se nechovej“, „Tohle už nenos“? Váš miláček vám neustále říká, co na sobě zlepšit. Sám na sobě ale nepracuje. A když se náhodou odvážíte něco zmínit, řeč okamžitě stočí zpět na vás nebo se rozčílí. Tohle přece nemáte zapotřebí.

Čím déle vám budou vykládat, jak je tahle vaše vlastnost otravná a tohle vám nesluší, vaše sebevědomí bude tím více upadat. Hrozí nebezpečí, že skončíte jako uzlíček nervů, který se bojí cokoli rozhodnout sám. Za to vám nikdo nestojí. Pusťte takového člověka k vodě.